Evropský zákon o konci odpadu
Když kovový šrot přestane být považován za odpad
NAŘÍZENÍ RADY (EU) č. 333/2011
ze dne 31. března 2011
kterým se stanoví kritéria pro určení, kdy některé druhy kovového odpadu přestávají být považovány za odpad podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech, kterou se zrušují některé směrnice (1), zejména čl. 6 odst. 2,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po předložení navrhovaných ustanovení Evropskému parlamentu,
s ohledem na následující:
(1) | Vyhodnocení různých toků odpadů ukazuje, že trhům s recyklací kovového šrotu by prospělo zavedení zvláštních kritérií pro určení, kdy kovový šrot získaný z odpadu přestává být odpadem. Tato kritéria by měla zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a není jimi dotčena klasifikace kovového šrotu jako odpadu přijatá třetími zeměmi. |
(2) | Zprávy Společného výzkumného centra Evropské komise naznačují existenci trhu a poptávku po železném šrotu, oceli a hliníku určených pro použití jako suroviny v ocelárnách, slévárnách a rafineriích hliníku pro výrobu kovů. Železný, ocelový a hliníkový šrot by proto měl být dostatečně čistý a splňovat příslušné normy nebo specifikace požadované hutním průmyslem. |
(3) | Kritéria pro určení, kdy určité druhy kovového šrotu přestávají být považovány za odpad, musí zajistit, že železný, ocelový a hliníkový šrot získaný procesem využití splňuje technické požadavky hutního průmyslu, vyhovuje platným právním předpisům a normám platným pro výrobky a nemají obecně negativní dopad na životní prostředí nebo lidské zdraví. Ze zpráv Společného výzkumného střediska Evropské komise vyplývá, že navrhovaná kritéria pro definování odpadu použitého jako materiál při operaci využití, procesů a technik zpracování, jakož i kovového odpadu získaného z využití, splňují výše uvedené cíle. protože by měly vytvářet podmínky pro výrobu železného, ocelového a hliníkového šrotu bez nebezpečných vlastností a dostatečně bez nekovových sloučenin. |
(4) | K zajištění souladu s kritérii by mělo být přijato ustanovení o zveřejňování informací o kovovém šrotu, který přestal být odpadem, ao zavedení systému řízení kvality. |
(5) | Kritéria může být nutné revidovat, pokud jsou při sledování vývoje trhu se železným a ocelovým šrotem a hliníkovým šrotem pozorovány negativní dopady na recyklační trhy, zejména snížení dostupnosti těchto materiálů a potíže s přístupem k nim. |
(6) | Aby se provozovatelům umožnilo splnit kritéria, která určují, kdy kovový šrot přestává být odpadem, měla by být poskytnuta přiměřená lhůta na to, aby se toto nařízení stalo použitelným. |
(7) | Výbor zřízený podle čl. 39 odst. 1 směrnice 2008/98/ES nezaujal žádné stanovisko k opatřením stanoveným v tomto nařízení, a Komise proto předložila Radě návrh týkající se těchto opatření a předala jej Evropskému parlamentu. Parlament. |
(8) | Evropský parlament nebyl proti navrhovaným ustanovením, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Oggetto
Toto nařízení stanoví kritéria pro určení, kdy železný, ocelový a hliníkový šrot, včetně šrotu z hliníkových slitin, přestává být odpadem.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení platí definice uvedené ve směrnici 2008/98/ES.
Kromě toho platí následující definice; myslíme tím:
a)
„železným a ocelovým šrotem“ kovový šrot sestávající převážně ze železa a oceli;
b)
„hliníkovým šrotem“ kovový šrot sestávající převážně z hliníku a hliníkových slitin;
c)
„Držitel“ znamená fyzickou nebo právnickou osobu, která má v držení kovový šrot;
d)
„výrobcem“ držitel, který převádí kovový šrot, který poprvé přestal být odpadem, jinému držiteli;
e)
„dovozcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která dováží na celní území Unie kovový šrot, který přestal být odpadem;
f)
"Kvalifikovaní pracovníci", pracovníci, kteří mají na základě zkušeností nebo školení dovednosti kontrolovat a vyhodnocovat vlastnosti kovového odpadu;
g)
„vizuální kontrolou“ se rozumí kontrola kovového šrotu, která postihuje všechny části zásilky a využívá lidské smyslové dovednosti nebo jakékoli nespecializované vybavení;
h)
„Šarží“ se rozumí dávka kovového šrotu určená k odeslání od jednoho výrobce jinému držiteli, která může být uložena v jedné nebo více přepravních jednotkách, např. kontejnerech.
Článek 3
Kritéria pro železný a ocelový šrot
Železný a ocelový šrot přestávají být považovány za odpad, pokud jsou v době předání od výrobce jinému držiteli splněny všechny tyto podmínky:
a) | odpad použitý jako vstup pro operaci využití splňuje kritéria stanovená v bodě 2 přílohy I; |
b) | s odpadem použitým jako vstup pro operaci využití bylo naloženo v souladu s kritérii stanovenými v bodě 3 přílohy I; |
c) | železný a ocelový šrot pocházející z procesu využití splňuje kritéria stanovená v bodě 1 přílohy I; |
d) | výrobce splnil požadavky článků 5 a 6. |
Článek 4
Kritéria pro hliníkový šrot
Hliníkový šrot, včetně šrotu z hliníkové slitiny, přestává být odpadem, když jsou v okamžiku předání od výrobce jinému držiteli splněny všechny následující podmínky:
a) | odpad použitý jako vstup pro operaci využití splňuje kritéria stanovená v bodě 2 přílohy II; |
b) | s odpadem použitým jako vstup pro operace využití bylo naloženo v souladu s kritérii stanovenými v bodě 3 přílohy II; |
c) | hliníkový šrot pocházející z procesu využití splňuje kritéria stanovená v bodě 1 přílohy II; |
d) | výrobce splnil požadavky článků 5 a 6. |
Článek 5
Dichiarazione di konformita
1. Výrobce nebo dovozce vypracuje pro každou zásilku kovového šrotu prohlášení o shodě na základě vzoru uvedeného v příloze III.
2. Výrobce nebo dovozce předá prohlášení o shodě následnému držiteli zásilky kovového šrotu. Výrobce nebo dovozce uchovává kopii prohlášení o shodě po dobu nejméně jednoho roku od data vydání a dává ji k dispozici příslušným orgánům, které si ji vyžádají.
3. Prohlášení o shodě může být vyhotoveno v elektronické podobě.
Článek 6
Řízení jakosti
1. Výrobce používá systém řízení kvality, aby prokázal shodu s kritérii stanovenými v článcích 3 a 4, v tomto pořadí.
2. Tento systém poskytuje řadu zdokumentovaných postupů týkajících se každého z následujících aspektů:
a) | kontrola přejímky odpadu použitého jako materiál pro operace využití uvedené v bodě 2 příloh I a II; |
b) | monitorování procesů a technik zpracování uvedených v bodě 3.3 příloh I a II; |
c) | sledování kvality kovového šrotu získaného z procesu využití uvedeného v bodě 1 příloh I a II (který rovněž zahrnuje odběr vzorků a analýzu); |
d) | účinnost radiačního monitorování uvedeného v bodě 1.5 přílohy I a II; |
e) | připomínky zákazníků ke kvalitě kovového odpadu; |
f) | evidence výsledků kontrol provedených podle písmen a) až d); |
g) | revize a zlepšování systému managementu kvality; |
h) | školení zaměstnanců. |
3. Systém řízení kvality rovněž stanoví zvláštní povinnosti monitorování uvedené pro každé kritérium v přílohách I a II.
4. Pokud jedno z ošetření uvedených v bodě 3.3 přílohy I nebo v bodě 3.3 přílohy II provádí předchozí držitel, výrobce zajistí, aby dodavatel uplatňoval systém řízení kvality v souladu s ustanoveními tohoto článku. .
5. Subjekt odpovědný za posuzování shody podle nařízení (ES) č. 765/2008 Evropského parlamentu a Rady ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví pravidla pro akreditaci a dozor nad trhem, pokud jde o uvádění výrobků na trh (2), který byl uznán podle tohoto nařízení, nebo jiný environmentální ověřovatel uvedený v čl. 2 odst. 20 písm. b) nařízení (ES) č. 1221/2009 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro ekologické řízení a audit (EMAS) (3) zajišťuje, že systém managementu kvality odpovídá ustanovením tohoto článku. Toto hodnocení se provádí každé tři roky.
6. Dovozce požaduje, aby jeho dodavatelé uplatňovali systém řízení kvality, který je v souladu s odstavci 1, 2 a 3 tohoto článku a byl auditován nezávislým externím ověřovatelem.
7. Výrobce uděluje na požádání přístup do systému řízení kvality příslušným orgánům.
Článek 7
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úřední věstník Evropské unie.
Platí od 9. října 2011.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 31. března 2011.
